Asi si myslíte, že teď budu psát o vagónu čokolády, ale kdepak! Žádná čokoška, ale prach…Vagón prachu! A takový ten jemný hnus od broušení…
No výživná záležitost…ble…
Jo, odhadujete to dobře…v sousedství jely tři stavby. Jenže větrat se prostě musí (poučení: nepořizujte si černý nábytek! Ale o tom až jindy…), jeden taky potřebuje dejchat. A tak si vyvětráte párkrát za den, v době pauzy provozu stavby a naivně si myslíte, že jako dobrý. Pak vám začne svítit sluníčko do nosu a tak hurá, stáhnete žaluzie…no…co vám mám povídat. Žaluzky obalené (asi náhradní ochrannou vrstvou svinstva), zabraňující prostupu slunečním paprskům. Nevím, jak to máte vy, ale já nenávidím mytí žaluzií a navíc se pokaždé říznu!
A tak jsem poprvé vyzkoušela čistič žaluzií. Nastříkla z větší vzdálenosti, abych měla co největší rozptyl na plochu a šetřila přípravek (zároveň jsem nepotřebovala blátivou prachovou potopu). První, co mě dostalo, byla vůně! Ty brďo, pecka! Levandule, ale moooc příjemná. Hmyzákům se tedy nelíbila, mouchy deroucí se na návštěvu, otočily letový kurz a mazaly raději na prachové povětří. No a pak to přišlo! Lehké stírání shora dolů, pár tahů bez řezných ran a vysledek? Kam se hrabe zrcadlo!
To ostatně vidíte na fotkách
Takže…jestli milujete údržbu žaluzek jako já, jděte do toho!
A bacha…je to návykový…
